Po Adventu Ohně byly tři Velké duše přivlastněné těmi, kdož přišli z Temnoty. První si zabral Nito, první z mrtvých. Druhá připadla čarodějci z Izalithu, co propadla Ohněm. A poslední získal Gwyn, pán Slunečního svitu.
Existovala však čtvrtá duše, objevená později a skrytá před těmito Lordy. Temná duše. A tak, byl první člověk kradmý a udržel svou duši v tajnosti. Lord Gwyn použil svou duši k vzestupu Doby Ohně a Světla, přidělujíc čtyřem věrným rytířům obranu Říše. Byli to drakobijec Ornstein, kapitán stráže. Sokolí Oko Gough, neporazitelný s velkým lukem. Vrah Ciaran, který vyhladil jeho nepřátelé. A Artorias, Chodec Propastí.
Ale s postupem času Plamen slábl. Věk Lordů končil. Začala temná doba lidí. Čtyři králové byli mocní jedinci. Jen jejich srdce byly slabé. Když Temný lovec Kaathe nabídnul Lordům moc sání lidství, umění sání života – propadli pokušení. Kaatheho ultimátní cíl bylo navrátit veškeré lidstvo zpět do Propasti, protože každičký kus lidskosti je součástí mocné Temné duše. Rytíři z Nového Londa byli proměněni v temné přízraky, bytosti, co zaplavily město za účelem navrácení lidskosti do Propasti. Celé město bylo obětováno, aby byli zastaveni, neboť byli nepřátelé všeho živého, co má duši.
Zatímco První Plamen nadále uhasínal a čas temnoty nastával, Deity z Anor Londo začaly opuštět svůj domov. Mezitím se Propast opět otevřela, nyní v Oolacile. Během poslední chvíle zněl rozkaz Lorda Gwyna takto: Artorias musí zadržet nevyhnutelné rozšíření propasti a zachránit princeznu Dusk. Jako starý muž, co se bojí Temnoty, obohatil Lord Gwyn První Plamen svou vlastní duší, čímž uměle prodloužil svůj Věk Ohně. A tak, stovky let před narozením Vyvoleného Nemrtvého (hráč) se rytíř Artorias a Sif setkají s hrozbou v Oolacile. Žel, neuspějí. Artorias se pokusil zachránit Oolacile, ale takový hrdina se stal obětí šepotu Temnoty. Eventuelně byl pohlcen Propastí a zešílel.
Smrtelně zraněn se zmrzačenou štítovou rukou provedl Artorias svou poslední vědomou věc – zachránil svou životní společnici, Sif, pomocí síly svého štítu, který už nemohl nosit. Brzy na to ze postup Propasti zastavil a vítězství bylo připsáno Artoriovi, hrdinovi, který dal svůj život, aby odrazil postup Propasti, kdežto ve skutečnosti záchranu provedl hráč v DLC, který také zachránil Sif z obležení fantomů.
V malé skulince Propasti leží umučená duše. Zachránce změněný v démona. Skrytý ze zraku svého pána a svých soudruhů. Jeho duše konečně nalezla pokoje, když dorazil válečník z vzdálené doby a přeci blízké (hráč DLC), který zničil démona, čímž rozbil pouto mezi Artoriem a temnotou tak, že jeho čest byla zachována.
Sif žila s vědomím, že ji její pán zachránil během svých posledních výdechů a sledování, jak se z něj stala skořápka v konstantních agonizujících bolestí. Nechala si Artoriův prsten, vědíc, že se mnozí pokusí prostoupit propastí a chrání hrob svého pána.
Představte si její pocit, když k ní dojdete po tolika letech pro prsten Chodce Propastí, který zlomil jejího pána a nejdražšího přítele. Snaží se vás zachránit. Jeden z vás musí zemřít, protože Sif vám nedá Artoriův Covenant. Možná ve smrti se znovu setká se svým přítelem Artoriem.