Věk předků

Na začátku Věku předků zel povrch světa prázdnotou. Existovala pouze temnota, neproniknutelná ve své absolutní vládě nad veškerou nezformovanou existencí. Ale tato skutečnost se změnila. Z tmy vzešel svět, jenž však byl pouhým odkazem svého předka. Místo zahalené v husté mlze, krajina plná neživých skal, tichých ve své přítomnosti. Vysoko k nebesům se tyčily ohromné majestátní stromy, jež jako by podpíraly váhu veškeré reality. V této době realitě vládli Věční draci, již setrvávali klidní a nečinní ve své nezměrné moci. Stejně jako místo, kde žili.
Ale poté, skryt hluboko pod povrchem země, v místě zahaleném v temnotě, se vzňal plamen. A s ním do reality, dosud ničím nenarušené a stálé, přišla nerovnost. Věčné síly sobě protikladné, ale přesto neschopné existence bez té druhé. Žár a chlad. Život a smrt. A samozřejmě – světlo a temnota. Každý z těchto elementů vystoupil z plamene ve své moci. Mezi bytostmi, žijícími ve tmě, tak zapomenutými, se několik jedinců dostalo k úlomkům moci samotného bytí. Tyto úlomky, jichž dosáhly, nazývaly dušemi bohů. Jeden a každý ze čtveřice oněch do té doby bezvýznamných tvorů, přejal moc elementu, jenž našel a stal se tak jeho živoucí personifikací. Bohem. Prvním z nich byl Nito, který se stal vtělením smrti. Druhá bytost, Čarodějka z Izalithu, přejala moc ohně a posléze porodila dcery, vytvářejíce tak život. A třetím bohem se stal Gwyn, nezpochybnitelný vládce světla…ale mezi trojicí těchto mocných bytostí se našla jedna osoba, jež převzala moc temnoty. Tak lehce přehlédnutelná, zapomenutá.

A tak povstala trojice bohů, vládnoucí ohni, smrti a světlu. Gwyn, stojící v jejich čele, se rozhodl vyzvat vládce světa – samotné Věčné draky – k válce o dominanci. Se svými společníky po boku zformoval enormní armádu. Připraven k rozhodující bitvě se postavil do čela tisíců svých Stříbrných rytířů, božských válečníků. Stanul v krajině, předurčené být prvním a jediným bojištěm největší bitvy, kterou měla historie spatřit. Obklopen mlhou, s netečnou skalou pod nohami a temnými nebesy nad hlavou stanul tváří v tvář nepříteli. Obzor před ním se náhle změnil. Draci přijali jeho výzvu, a tak jich tisíce stoupaly k nebesům, podobni andělům zkázy, povstali, aby bojovali. Gwyn zahájil ofenzivu. Oděn v královském rouchu se stříbřitým brněním vespod a vysokou korunou spočívající na dlouhých šedých vlasech, v jednom rozmáchnutí utvořil ve své ruce dlouhé bleskové kopí, jeden z mnoha zázraků, jimiž vládl, a mrštil jím vstříc blížícímu se nepříteli. Jím mrštěné kopí následovala další, tisíce dalších, znějící jako hromobití. Ostří si našla cíle. Kamenné šupiny, brnění draků, prasklo pod náporem takové salvy zničující síly, a tak byla prolita první krev, jiskry prvních životů vyhasly.
Do bitvy veškeré existence přispěli i spojenci Lorda Gwyna, šířící v řadách nepřítele zkázu vlastními způsoby. Čarodějka z Izalithu se svými Dcerami Chaosu po boku vypustila moc plamene a utvořila tak enormní ohnivé bouře, převalující se oblaka zkázy a žáru tak nenasytného, že mu ani draci samotní ve své velkoleposti nemohli odolávat. Nito uvolnil svou moc a vyslal tak na nepřítele vlny rozkladu, chorob a smrti samotné, pod níž se vše obracelo v prach, protože přítomnost Prvního mrtvého znamenala pro všechny živé pouhý zánik. A Seath the Scaleless při boji uzřel krutou pravdu, že již nemá cenu proti trojici bohů bojovat. Proto se obrátil na své druhy, jejichž osud se s jeho zradou naplnil. Čtveřice nyní stála na zemi pokryté mrtvými, tvořícími kluzké rudé kopce roztrhaných těl, spálených a znetvořených těl. Oblohu halil kouř. Draci byli poraženi, jejich druh vymizel. S jejich koncem však přišel začátek. Začátek Věku Ohně.